Den šestý - lepší vyhlídky

 Vidím světlo. To už je asi ráno. Ráno dne, v němž se mají mraky odstěhovat někam pryč a nad námi má být vymetená, modrá obloha. Ranní hlad mě bleskurychle staví do fronty k okýnku pekárny. Dnes si dáme znovu tu čokoládovou dobrotu, co včera, a také už ne slanou tvarohovou, ale marmeládovou. Dělíme si je napůl a každý máme polovinu od jedné chuti. Včera zakoupený místní jogurt mi také chutná. Jen bych si představoval o něco menší dávku, stačil by mi i na dvě porce.

Počasí zatím vypadá neurčitě. Ale ještě je moc brzy, počkáme. Den se teprve probouzí, mraků je sice pořád dost, ale ještě mají celé dopoledne na odcestování.

S postupujícím časem ale opravdu postupují i mraky. I když ještě na obloze jsou, je znát, že sluneční paprsky mají sílu a zdatně se přes mraky probíjí. Na části oblohy už není ani mráček, ale ještě kus k vyklizení zbývá. Je znatelně tepleji.

Slunce stále přidává na intenzitě. Je správný čas vyrazit na pláž. Stav na pláži ukazuje, že jsme se nezmýlili. Najednou se vše neskutečně prudce změnilo, slunce svítí, na pláži je opět plno a velké množství lidí je i ve vodě. Jako by najednou všichni zapomněli, jak bylo ještě včera. Studený vítr ubral na intenzitě, přesto plavčíci vyvěsili žlutou vlajku. Našli jsme si stanoviště mezi dvěma plážovými bary, čímž jsme získali i možnost poslechu hudby ze dvou nezávislých zdrojů, což se ovšem později ukázalo jako celkem nepohodlné. Pohodlná byla ale poloha blízko plážové sprchy. Vždy, když z ní tekla voda, k nám vítr odnesl množství malých osvěžujících kapiček.

Voda se možná trochu ochladila, přesto má stále teplotu ke koupání. Teplota vzduchu je optimální, i když trochu fouká vítr, sluneční paprsky se umějí do kůže řádně opřít. Jak už to tak u vody bývá, člověk jde z pláže do vody, z vody na pláž, to vše provede ještě několikrát a pak dostane hlad. Přesně to se mi stalo, i když nezastírám, že mě lákala i vůně grilu z vedlejšího baru.

Karbanátky mají v Primorsku dobré, to už víme. Došel jsem jich tedy pár koupit. K nim nebylo nic jiného, než hranolky, budiž. U baru bylo docela dost lidí a ochotná slečna za kasou se jim dobře věnovala. V zázemí nějaký manekýn dost nešikovně vytvářel palačinky. Za ním stál další u grilu. Ani to, že zrovna došel sud piva, je neodradilo od jejich (ne)činnosti. Jsou tam dva chlapi a jen se dívají, jak se sud s novým pivem sám přesouvá pod pult. Jejich nečinnost se projevila i v teplotě hranolků, které stačily vychladnout, než se karbanátky vůbec dostaly na gril.

Ale pochutnali jsme si. Odpočíváme. Po chvíli a pár návštěvách moře slyšíme vrtačku. Asi někomu vrtají zub. Nebo ne? Není to zub. Nad kyblíkem za stánkem se sklání manekýn, který ještě nedávno neuměle vytvářel palačinky v baru. Teď ale drží v ruce vrtačku. To bude dělat teď, uprostřed léta, na té boudě fasádu? Míchá lepidlo? Ne tak úplně, on míchá těsto. Těsto na ony úžasné palačinky. Nu, aspoň víme něco, co jsme ještě nevěděli, a co nám zůstalo z tajemné receptury utajeno. Je třeba kýbl, vrtačka, klasické míchadlo z Baumaxu a tak tři tisíce otáček (poměrně hodně).

Po pár hodinách nastává podvečer a čas opustit pláž za účelem povečeření. Cestou kupujeme broskve a okurku, abychom je mohli k něčemu, co si koupíme, přikusovat.

To jsme ale ještě nevěděli, že dostaneme chuť zajít do našeho oblíbeného stravovacího zařízení Albatros u severní pláže. Teď už tam jdeme a těšíme se na pita chléb, k němuž si vezmeme kus masa na špejli. Ale hlavní lákadlo je ledová káva. Zatím jsme si ji tady ani jednou nedali, ačkoli je to u moře docela důležitá povinnost. Raději ale objednáme jídlo a teprve až dojíme, objednáme ledovou kávu. Oni si tu jídlo totiž nosí, jak chtějí, tak abychom neměli kávu s masem a pak teprve přílohu. K jídlu jsme si vzali "prlenku" a "prlenku se sýrem". Prlenka je místní pita chléb. K prlenkám jsme objednali špíz, tentokrát z vepřového masa. Všechno bylo, jak je zde pravidlem, moc dobré. Na stole leží nabídka pohárů. Hledáme ledovou kávu. Mají tu čokoládu se zmrzlinou, ledovou čokoládu, čokoládu se šlehačkou, pak další variace s rumem, ale káva žádná. Ono to na dálku vypadalo jako káva, ale všechno byly čokolády. Ale proč ne, vždyť my čokoládu také rádi. Po náloži masa s prlenkou si ale netroufáme každý zvlášť do svého poháru, proto objednáváme jeden společný.

Čokoláda je nad očekávání výborná. Ani si netroufáme odhadovat, kolik cukru v ní je. Asi se odsud nehneme. A jestli ano, stejně nám prasknou břicha cestou. Ale zase nejezdíme k moři tak často, abychom nemohli udělat jednou za čas výjimku z rozumného stravování. Musíme se ale konečně pohnout. Tak se zvedáme a jdeme městem zpět. Albatros je zrovna na druhém konci městečka, ale už jsme se naučili během nakupovacího courání pár zkratek a uliček, které nám toulky městem znatelně usnadňují.

Ve městě to čile žije. Na mnoha místech zní hudba, pokaždé něco jiného. Ale na jednom místě je přece jen atmosféra o dost výraznější. Koná se tu festival folklórních tanců a vystupuijí zde různé soubory napříč Evropou. Zrovna tančí Bulhaři, ale už končí a nastupují Rusové. Světoznámá Kalinka se jim opravdu povedla. Také sklidili velký potlesk. Pokud jsme dobře rozuměli, vidíme i Japonce se zajímavým "koberečkovým" tancem. Vcelku pěkné a na našem kontinentě i nezvyklé. Hodně povedené představení předvádějí Slováci. Mají dokonce, narozdíl od ostatních, i svou živou hudbu. Za špičkový výkon sklízí obrovský potlesk. My už ale pokračujeme do hotelu. Začíná noc. Na zítra nám server weatheronline.co.uk slibuje nádherné počasí, musíme být plni sil na válení u vody.