Den třetí - oblačno

Je hluboká noc. Odfukuje tu klimatizace i my dva. Ne že by bylo moc horko, to ani ne, ale je hodně vlhko. Klimatizaci jsem ještě před usnutím přepnul na odvhčování, abychom dokázali vůbec usnout. Svůj úkol ale splnila nad rámec očekávání, vzduch opravdu krásně pookřál. Postele by ale mohly být o něco tvrdší. Ivano ale už při ubytovávání sliboval, že nás přestěhuje do jiného, většího pokoje.

Stěhování je první ranní myšlenka. Kdy asi přijde? Nebude to hned teď? Naštěstí ne. Snídáme bábovku, kterou jsme si přivezli. Musíme jí zlikvidovat dřív, než její tvrdost zaujme v tabulce tvrdosti nerostů místo před diamantem. Snídani máme za sebou, teď ať už nás klidně vyženou. A opravdu. Někdo ťuká na dveře. Otevírám. Tam paní pokojská, ozbrojená mnoha úklidovými pomůckami. Rozuměli jsme jí jen "štyry", z čehož jsme pochopili, že nastává stěhování do pokoje číslo čtyři. Večer jsme chvíli polemizovali o nápadu jim stěhování rozmluvit, vždyť pokoj je pěkný, ale první pohled do nového pokoje rozhodl a my jsme ochotně snesli všechny tašky a kufry o patro níž.

Báli jsme se hlavně hluku z ulice, ale nový pokoj má okna podobně, jako ten původní. Má lepší tvar, je v něm více místa. Má i jinou postel, takovou, kde není mezi matracemi obrovská jáma. Jen v koupelně se občas vyskytne nelibá vůně, zřejmě někdo o patro níž rád kouří a všechno to projde stoupačkou až do naší koupelny.

Venku to vypadá dost neurčitě. Chvíli svítilo sluníčko, ale teď tam jsou mraky přes celou oblohu. Tak jako tak přece nebudeme zavření v pokoji, vyrážíme ven.

 Procházíme ulicemi a obhlížíme situaci. To množství lidí, které bylo včera na pláži, je teď tady. Všude, v ulicích, u stánků, v restauracích. Procházíme na začátek promenády kolem pobřeží. I tady je hodně lidí. Někteří si půjčili vyhlídkové "šlapadlo", něco mezi jízdním kolem a dostavníkem, jiní jdou pěšky. My jdeme pěšky. Pozorujeme vlny, jak se rozráží o kamení. Celá cesta, spojující jižní pláž, přístaviště a severní pláž, je lemována obrovskými balvany a betonovými lavicemi. Nově jsou na balvanech nakresleny stovky tváří známých osobností. A tak jsme našli Václava Havla, Elvise, nebo i Jágra. Osobnosti nás provázely až na pláž severní. Ta je větrnější, jsou na ní větší vlny a určitě na ní bývá i méně lidí.

Kousek od pláže nás zaujala vcelku pěkná restaurace. Kotvíme v ní a zkoumáme jídelní lístek. Ceny jsou o mnoho příznivější, než včera. Vybíráme kuře s rýží a kuřecí špíz s pita chlebem s balkánským sýrem. Objednáváme i půl litru vody. Zakrátko nám obsluha přináší 1.5l vody. Asi nerozuměl. Nevadí, bereme i 1.5l. Po pár minutách přichází i kuře s rýží, pak chvíli přestávka, přichází pita chléb a zase po přestávce kuřecí špíz. Představoval jsem si kuřecí špíz a k tomu pita chléb jako přílohu, ale asi to mysleli jinak. Nevadí, kombinace obsahu obou talířů není nijak složitá. Jídlo bylo moc dobré. Platíme. Kupodivu polovinu včerejší útraty za večeři. Asi se tu musí dobře vybírat, protože večeře nebyla zdaleka tak dobrá, jako tento oběd.

Severní pláž nás láká k prozkoumání. Jdeme přes obrovské písečné duny cestou i necestou. Necesta byla v místech, kde se někdo pokusil vyrobit cestu pomocí prken. Po tom se nedá jít. Naštěstí už jsme na pláži a koukáme, co se všude okolo děje. Vlny jsou o dost větší, než jsme viděli na jižní pláži. Vítr fouká opravdu hodně. Pláž je plná slunečníků, ale nikdo za ně ani nevybírá peníze, protože ten největší slunečník je několik set metrů nad námi. Stále je zataženo a studenější vítr do vody také zrovna neláká. Roztahujeme na zem deku a jdeme se aspoň "slunit". Ochranný faktor mraku je značný, rozhodně nemáme šanci se spálit.

Ve vodě není úplně málo lidí. Jdu tam také. Vlny jsou opravdu mocné, proto také na plavčíkově můstku vlaje červená vlajka. Do moře se smí, ale jen po bójky a s určitou opatrností. Plavčík píšťalkou někoho neustále napomíná. Nechci chodit daleko, abych ho nějak neprovokoval, aby nemusel pískat i na mě. I v mírné hloubce jsou ale vlny opravdu intenzivní. Člověkem to hýbe, jako by nic nevážil. Voda nakonec není tak studená, jak by na první pohled mohla vypadat. Osvěžení je příjemné. Ani následné osychání se nijak nekomplikuje, protože vítr vodu z těla bleskyrychle odfoukne.

Na pláži jsme vydrželi vcelku dlouho, i když nám povětrnostní podmínky příliš nepřály. Rozhodli jsme se, že půjdeme a cestou si koupíme tu krásně vypadající palačinku s čokoládou. Mají ji tu na každém rohu. Jen zjišťujeme komplikaci - na každém rohu je popis v trochu jiném písmu, než by se nám líbilo. Nakonec ale nacházíme sympatičtější stánek a složitě vybíráme.

 Příprava je pozoruhodná. Na kulatou horkou desku se nalije těsto a roztáhne se naběračkou tak, aby zakrylo celou plochu desky. Tím, že naběračka má zespodu kulový tvar, vzniknou místa méně i více silná, což placku hezky vyzdobí. Smažení je záležitost pár minut, proto mají ve stánku zásobu s již usmaženými plackami. Objednali jsme si variantu s čokoládou a banánem. Slečna nám polovinu placky natřela polevou z bílé a druhou polovinu z tmavé čokolády. Pak zajímavě připravila banán. Vzala úplně normální banán a odkrojila mu začátek a konec. Pak uloupla asi tak dvě třetiny ze slupky a spodní část ponechala jako fixaci. Rozkrájela neuvěřitelnou rychlostí vnitřek banánu na kolečka, celé to přenesla na natřenou placku a vymáčkla ze slupky. Tím se na placce ocitla kolečka banánu pěkně v řadě za sebou. Nakonec kolečka smáčkla širokou pinzetou po délce tak, že se banánová kolečka roztáhla po délce celé placky. Nakonec vše zabalila, přesunula na tácek a dobrota byla naše. A tak si ji neseme do hotelu, který je odtud kousek. Sníme ji na balkóně.

Bylo to možná sladší, než cukr. Ale naprostá delikatesa. Jedna "noha" stačí pro dva lidi, i když je to asi myšleno pouze pro jednoho. Nakonec jsme rádi, že jsme tu dobrotu nejedli přímo na ulici, protože čokoláda byla všude a i banán měl nadbytek pohybu a občas bylo potřeba tu a tam nějaké kluzké kolečko zachytit před pádem. Uvědomujeme si zajímavou věc. Zatímco sedíme na balkóně a ládujeme se palačinkou, vysvitlo sluníčko. Určitě na nic nebudeme čekat, proto popadáme batoh a jdeme zpět k moři si ho užít do sytosti.

Jižní pláž je mnohem blíž a bude na ní určitě i mnohem tepleji. Vyrážíme tedy tam. Na pláži už není ani moc lidí, máme dost místa na deku. A po mírném ohřátí od sluníčka jdeme do vody. Už jsme se báli, že dnešní den bude jen o mracích, ale k večeru jich nakonec nebylo tolik a sluníčka jsme si tak nějak v rámci možností užili.

Po dlouhém dni následuje odměna. Chystáme se na večeři. Zálusk máme na kuřecí polévku. Všude tu mají podezřele stejnou nabídku polévek. Je buď kuřecí, nebo dršťková, nebo studená na bázi kyselého mléka. Ta nás děsila asi nejvíce už od chvíle, kdy jsme nápis viděli poprvé. Dáme si kuřecí. Usedáme do rohové hospůdky v ulici Georgij Kondolov. Nakonec jsme večeři pozměnili a místo dvou kuřecích polévek si dáváme jednu kuřecí polévku a jednu omeletu se šunkou. To byl spásný nápad. Asi tu mají jinou recepturu na kuřecí polévku, protože se nám nějak moc nezdála. Tak kyselou kuřecí polévku jsme ještě nikdy nejedli. Ani si neodvažujeme odhadnout, co v ní je, snad ne podmáslí. Naštěstí se z ní dalo (snad) bez následků vyjíst maso, a tak se kombinací masa z kuřecí polévky a omelety se šunkou pozvolna prokousáváme k polosytosti. Cestou z hospůdky se najednou zjevuje další rohová hospůdka. Teď už vím, že moje z minulých let oblíbená hospůdka je tady a ne tam, kde jsme objevili pachuť kuřecí polévky. Jako pomsta za chybu s kuřecí polévkou narážíme i na stánek s grilem. Láká vůní na dálku, a když člověk přijde blíž, i oči mají slastnou podívanou.

Jdeme bydlet. Večeře se tedy moc nepovedla. Začínáme se těšit na zbytky bábovky a na brambůrky, které na pokoji máme, abychom si trochu spravili chuť. Den byl dlouhý, nějaký ten kilometr jsme také ušli, tak si můžeme dovolit utlumit aktivity.

Otevřeným oknem se do místnosti hrne směsice venkovních zvuků. Asi někde mají nějakou slávu. Hraje hudba, šum města podporují davy lidí na ulicích a mezi nimi proplétající se auta. Je už tma.

Zahřmělo. A znovu. Šum venku se změnil, hudba utichla. Ten šum je déšť. Opravdu prší a blýská se. Mraky asi musely vypustit vodu. Možná tu po delší době zapršelo.

 

 

Zpět na seznam kapitol