Den pátý: Žádné zásadní změny (20.8.2017)

Ranní vstávání jsme dnes zvládli výrazně rychleji. Protože obvykle vstávám dříve, rád jsem si vylosoval úkol sehnat něco k snídani. Včera jsme si našli vhodnou pekárnu, proto právě běžím po schodech dolů, abych zjistil, co nám na dnešek upekli. Marně ale vzpomínám, kde přesně ta ona pekárna byla. Jdu ulicí a najednou vidím za rohem úplně jinou pekárnu. Mnohem bližší a hlavně jak se zdá i mnohem bohatší na sortiment. Mají tu čokoládové a marmeládové kynuté rohlíky, pudingový koláč, pak ještě něco, co už jsem nebyl schopen přečíst a ve vedlejší ještě větší výkladní skříni je vyskládána nabídka slaného pečiva. Snídáme ale raději sladké, proto vybírám dva čokoládové rohlíky a na zkoušku jeden pudingový koláč. 

 

Snídani jako vždy jíme na balkóně. Pekárnu můžeme hodnotit kladně, pečivo nám chutná. Jen je o dost větší, než jsme zvyklí u nás. Jeden čokoládový rohlík zbývá, dáme si ho na pláži. Na pláž si balíme i slané tyčky, které jsme si přivezli z domova. Pití si koupíme cestou.  

 

Pláž se nám dnes zdá o něco volnější. Počasí je stále stejné, v neděli bychom čekali naopak větší návštěvnost. Ale buďme rádi, alespoň si můžeme vybrat dobré místo. Prodejce palačinek dnes míjíme bez nákupu. Opravdu, je skoro poledne a my jsme dnes ještě žádnou palačinku neměli. Jdeme po molu a už na dálku vidíme, že naše oblíbené místo u sprchy je volné. Stanoviště právě zabíráme. 

 

Ve vodě dnes plavou osamělá stébla nějaké trávy. Není jich moc, ale je jich dost na to, abychom se jich všimli. Asi se změnily mořské proudy a zrovna dnes se sem tráva dostala. Změnily se i vlajky u plavčíků. Dodnes byly žluté, ale dnes jsou zelené, což značí možnost koupání a plavání bez omezení. Je i výrazně méně slyšet plavčíkovu píšťalku. Slabší vítr měl za následek nejen menší vlny, ale i menší rozlet kapek od sprchy. Dnes jich na nás moc nepřistálo, a to i přesto, že sprcha byla téměř neustále obsazena dítětem od nedalekých Slováků. Tomu musel tatínek neustále připomínat, že je za ním fronta a i ostatní se chtějí osprchovat. Ale jak se fronta vypařila, kluk byl pod sprchou znovu. Nevadila mu ani její teplota. Nějací Češi vcelku trefně podotkli, že voda ze sprchy vůbec není studená, ale je ukrutně ledová.

 

 Pozorujeme, jak se slunce zase stěhuje po obloze. Při našem příchodu bylo ještě nad mořem, ale postupně popochází nad pláž a později mizí za stromy a dřevěnou boudu, v níž se prodávají koktejly. A tak je na čase zvednout kotvy, už jsme se váleli dost a nemůžeme se přece ochudit o večerní život v městečku. Bylo by nezvyklé se zase nepřejíst.

 

Za účelem přejedení právě procházíme hlavní ulicí. Máme namířeno pro pizzu na konkrétní místo - gril "Srpska Skara". Ještě než jsme se dostali k pultu s pizzou, měníme plán, protože gril je zkrátka gril a ne "jen" pizza. Naporoučeli jsme si jeden kuřecí špíz, jednu krkovičku z vepře a jeden kuřecí plátek. Všechno už bylo připravené, ale pan grilmistr nám to ještě pořádně ogriluje, abychom měli jídlo teplé. Ještě jsme si chtěli vybrat před placením přílohu, ale ta prý je zdarma, máme si vybrat co chceme a kolik chceme. Výborná nabídka. Nakládáme dvě kupy hranolků a zeleninový salát. Jídlo je naprosto skvělé. Porce také parádní a cena řekněme srovnatelná, možná spíše o něco nižší, než by byla doma. A také výrazně nižší, než by byla třeba někde kolem Lipna. 

 

Vydatnou večeři je třeba nějak zužitkovat. Musíme se hnout z místa, což sice moc nejde, ale je to více než nutné. Půjdeme se projít na severní pláž. Na severní pláž nechodíme, máme raději jižní. Překvapuje nás ale svými inovacemi. Písečné duny, přes které se musí projít, abychom se na pláž dostali, jsou nyní protkány prkennými cestičkami, což usnadňuje cestu v písku. Pláž je krásně upravena, všude slunečníky, nové plážové bary, moc pěkná atmosféra. U severní pláže vyrostlo v posledních letech velké množství nových hotelů, proto zřejmě bylo třeba pláž pro náročné hosty upravit. Jižní pláž je pro ně z těchto míst už poměrně daleko. Zvlášť pro ty hosty, kteří nutně musí mít na hotelu čtyři a více hvězdiček a minimálně dva bazény s barem. My tak nároční nejsme a máme raději jižní pláž, kde mají lidé více svobody a nemusí za nic platit (ale mohou si zaplatit lehátka a slunečníky). Jižní pláž je hlavně klidnější, jsou na ní menší vlny a méně to na ní fouká.

 

Cestou od severní pláže se ještě stavíme pro jednu vytouženou dobrotu. Je jí muffin obrovských rozměrů s jahodami. Aby byl nákup spravedlivý pro oba, stavíme se i pro palačinku. Vždyť bychom dnes ani žádnou neměli. Muffiny mají na čtyřech místech. Vybíráme to nejlepší a muffin je náš. Vypadá impozantně. Teď ještě palačinku a někde cestou mléko. To vbíhám koupit do supermarketu (supermarket je obchod stejný jako je u nás "smíšené zboží"). Zatímco já nakupuji mléko, nějaká slečna se venku zajímá o muffin a chce se také stát jeho majitelkou. S informací o poloze líhně úžasných muffinů děkuje a odchází. Potkáváme ji o kus dále u palačinek. I my chvilku postáváme za ní ve frontě, ale tady ty palačinky dělají nějaké divné, jsou moc malé a na jiném tácku. Dáme si ty, co známe. Popocházíme dál, ale pořád ne a ne najít místo, kde by prodávali palačinky a měli nápisy v čitelné podobě. Dvě palačinkárny po cestě mají vše jen v cyrilici, což je pro mě dost složité na překlad, jsem prvním školním ročníkem, který už neměl azbuku, tudíž mohu jen tiše závidět starším ročníkům. Něco už jsem pochytil a kupodivu mi některé nápisy začínají dávat smysl. Bulharština je přece jen slovanský jazyk, ne nepodobný tomu našemu.

 

Vydávám se sám na dobrodružné hledání palačinky. Nechtěli jsme křehký muffin stále někam nosit, byla by škoda mu nějak ublížit. Nakonec se vracím úplně na začátek ulice k našim oblíbencům palačinkářům, kteří do tohoto světa svým vzezřením moc nezapadají. Ještě včera jsme je odhadovali na Chorvaty, ale dnes se ukázala celá pravda. Vedle mě si objednával palačinku asi tak můj vrstevník z Polska. Snažil se anglicky vysvětlit, co vlastně chce. A pan palačinkář ho krásně odhadl, navázal v polštině a hned se domluvili. Dva roky stará záhada vyřešena. Odnáším si právě vytvořenou palačinku čokoláda - banán - sušenka. Zajímalo mě, jak se do palačinky taková sušenka instaluje, jestli ji budou nějak lámat, drtit, nebo snad ji tam dají celou. Na instalaci sušenky měli speciální mlýnek, do něhož vložili několik sušenek a otáčením kličky tvořili sušenkovou drť. Běžím zpět na místo setkání. Spolu pak přecházíme na náš balkón, abychom si u večerní kávy vychutnali úžasnou chuť sladkostí, které jsme si koupili.

 

Sladkosti nás jako obvykle úplně odrovnaly. Z muffinu ještě kus zbyl, a tak na nás počká v lednici. Ani jeden už nemáme prostor v břiše. Čas letí jako voda. Je po desáté večerní. Možná se nám podaří jít spát ještě dnes.