Den pátý - také zataženo

Ráno nás udržují ve spánku kapky deště. Z postele se nám vůbec nechce. A ani není nic, kam bychom chvátali. Sluníčko je daleko za mraky a účinky zbytků paprsků hatí voda, dopadající na zem. Dnes ráno nás ale čeká první drobná změna. Nemáme už ani drobek bábovky, kterou jsme si přivezli. Bude třeba zajít do pekařství. To je naštěstí hned pod námi, v přízemí hotelu. Už několik dní obcházíme ono okénko, kde se dá leccos neznámého a moc pěkně vypadajícího koupit. Nabídka je široká, bohužel až tak, že když stojím u okénka, nedosáhnu až tam, kam bych chtěl ukázat. Občas si tu připadám, jako když neumím číst. Cyrilice je pro mě soubor spletitých klikyháků, zdánlivě podobných písmu. Vyluštil jsem nápis o čokoládě, ale tolik energie ani nebylo třeba mrhat, protože čokoládu poznám na první pohled zcela bez problémů. Také jsem bez problémů poznal tvarohovou buchtu. Za pár místních mincí jsem adoptoval pletenec s čokoládou a tvarohovou buchtu.

Čokoládová věc byla vynikající. Jen jsem neodhadl tu tvarohovou věc, nenapadlo mě, že tak krásně vypadajíci velkobuchta s tvarohem může být slaná. Ne že by nám nechutnala, ale spíš nás překvapila. Snídaně splněna, ale co dál, když prší? Nejideálnější zábavou se zdá být porovnávání jednotlivých předpovědí počasí na internetu. Zjistili jsme, že ač se mnohé předpovědi lišily, stejně ani jedna nevěští na dnešek nic dobrého. Kapek venku ale výrazně ubylo, tak přece jen vystrčíme naše nosy ze dveří.

Atmosféra venku se zdá naprosto stejná, ať je jakékoliv počasí. Lidí u stánků je pořád dost. My už máme ale úplně všechno, co jsme chtěli nakoupit. Čas ale neúprosně běží, tak jdeme do osvědčené hospůdky pro něco na zub. I dnes jsme si vybrali. Karbanátky jsou výborně okořeněné a krkovička také krásně voní. Dokonce jsme i na pár vteřin zahlédli sluníčko.

Po obědě se vydáváme na sevení pláž. Fouká to tu. Vlajka je červená, ale tu a tam se najde hlouček lidí ve vodě. Vítr fouká ale opravdu tak silně, že půjdeme někam dál od pláže. Cestou procházíme obchůdky. Namířeno máme do rozlehlého obchodu s honosným nápisem SUPERMARKET.

Socialismus. Prázdné regály, tu a tam nějaké zboží. Dokonce je jedna z uliček úplně uzavřená, protože nebylo zboží, které by se umístilo do regálů. V košíku máme dvě broskve. U každého regálu už jsme byli dvakrát, ale pořád nás nenapadá, co bychom mohli koupit. Jdeme tedy k pokladně a platíme za dvě broskve. Zajímavé je, že jsou znatelně levnější, než na trhu.

Počasí začíná mít o něco lepší charakter. Zkusíme se stavit na pokoji pro plavky a vyrazit na jižní pláž, kde možná nebude tak silný vítr, jako na severní. Jen máme obavu, jak bude vypadat po takových deštích písek. Nad naše očekávání je ale písek vcelku suchý. Na pláži je stále dost lidí, jen slunečníky jsou stažené, protože zrovna dnes nemají vůbec žádný smysl.

Ve vodě jsou skupinky lidí. Všichni mají stejnou zábavu - dovádět ve vlnách. Plavat se nesmí, protože na plavčíkově můstku visí červená vlajka. Plavčík a zejména jeho píšťalka ale mají napilno. Společnými silami se snaží nahnat všechny lidi ve vodě do jednoho místa, aby je vůbec stihl uhlídat. Relativně dlouho jsem odolával, ale teď je tu ta chvíle, jdu také do vody.

Voda je překvapivě teplá. Vlny jsou ale pořádné, stačí mít vodu po kolena a v příští vteřině už člověk ani není pořádně vidět. Za chvíli se ale vracím zpět na pláž. Půjdeme pozvolna na pokoj. Máme hlad na ty broskve, které jsme si koupili.

Broskve tu mají opravdu dobré. Za celou dobu pobytu už jsem měl dvě takové věci, čímž jsem možná překročil svou průměrnou roční dávku broskví a nektarinek. Chvíli po pokoji bloumáme, ale přece jen naše nosy máme v plánu ještě dnes vystrčit ven. Jdeme totiž na nákup do supermarketu. V jednom už jsme dnes byli, ale teď jdeme do menšího, kde mají více věcí. Je hned naproti přes ulici. Máme v úmyslu ještě nakoupit pár pozorností domů. A zjistili jsme, že zrovna tady je mají. Také jsem se rozhodl otestovat místní jogurt. Beru bílý. S úplně plným košíkem jdeme k pokladně. Dokonce se mi i bleskurychle podařilo vyjednat si tašku, protože tolik věcí bychom do kapes nenastrkali. S taškou vyrážíme hned na pokoj. Nikde není jistota, že vydrží byť i jeden krok navíc. Naštěstí vydržela. Jogurt jde do lednice, dárečky dáváme na dárečkovou kopičku.

Za chvilku bude úplná tma. Předpovědi počasí slibují konečně změnu k lepšímu. A tak si od zítřka slibujeme mnohé, co poslední dny moc nebylo. Snad se konečně poštěstí. Večer právě věnujeme psaní. Ale také čteme noviny, abychom věděli, co je v naší domovině nového.