Den šestý: Mraky mraků (21.8.2017)

Ranní vstávání bylo zase trochu opožděné. Možná vlivem ponocování - včera se nám zase nepodařilo jít spát před půlnocí, ale už jsme se zlepšili, protože opoždění se konalo jen o pár minut. Přece jen bylo dnešní vstávání v něčem jiné. Venku zase myli ulici, to zůstalo stejné, ale dnešní ráno bylo takové tmavší. Do pokoje nám nepronikaly obvyklé ranní sluneční paprsky. Na obloze stála hradba z mraků, která jakýkoliv pokus slunečního paprsku o průnik na povrch zemský zastavila. Předpovědi něco takového naznačovaly. Nelamentujeme, možná si rádi od sluníčka odpočineme. Hodně by o tom mohly vyprávět naše zarudlé kůže. Zejména včera nás slunce zmalovalo do červena, ač jsme se poctivě mazali opalovacím olejem. Dnes si proto od odpočinku trochu odpočineme.

 

Snídaně je další kratochvílí, kterou bychom si mohli odpustit. Od večera máme ještě v tělech tolik zásob, že kdybychom týden nejedli, nic by se nestalo. Přesto se pro snídani rozhodujeme. Ale už žádné pečivo navíc, hezky jen ty dva kousky, které sníme hned ráno. Pekárnu, jež jsem včera objevil, jsem dnes málem nenašel. Byla o ulici jinde, než jsem si původně myslel. Nakonec jsem ji ale našel a koupil dva čokoládové velkorohlíky. Na balkóně se zatím připravilo všechno ostatní a my si teď spokojeně pochutnáváme. 

 

Dnes se s odchodem na pláž opozdíme. Mraky se mají později odstěhovat, aspoň se tak tváří předpověď místního internetového serveru sinoptik.bg. Půjdeme nejspíš zase na pláž, jen s nějakou lehčí výbavou. Teplota se zatím nijak nezměnila, jen paprsky slunce chybí. Venku je stále kolem třiceti stupňů. Poklička z mraků drží přízemní teplotu vysoko.

 

Pláž nevypadá nijak špatně. Návštěvnost je bezesporu nižší než při prosluněných dnech, ale i přesto je tu lidí hodně. Zjišťujeme první výhodu mraků na obloze - písek nepálí do chodidel. U sprchy je krásně volno, proto rozbíjíme náš tábor. Dnes bez slunečníku, protože zcela stačí ten velký nad námi. Tabule u vstupu na pláž ukazovala teplotu vzduchu 27 a teplotu vody 26 stupňů. Dokonce bych řekl, že vzduch byl ještě o něco teplejší. 

 

Mrakový slunečník nám nijak plány nezměnil, jen nechodíme tak často do vody. Naše kůže mu ale budou vděčné, protože kdyby dostaly ještě další dávku slunečních paprsků, asi by se z nás už raději oloupaly. Kdo ví, jak to s nimi za týden bude. Nicnedělání je vcelku únavné, proto jsme dostali po nějaké době hlad. K uspokojení potřeby našich žaludků je všude okolo dost materiálu. Zkusíme ale jiný stánek, protože naposledy jsme nebyli příliš spokojeni s teplotou pokrmu. Proto stojím ve frontě u stánku hned vedle našeho stanoviště. Objednávám dva "kebabče" a hranolky. Kebabče jsou v podstatě grilované karbanátky. Měl jsem smůlu, že přede mnou si ohromná tlupa Slováků objednala grilované rybičky, a tak jsem musel počkat, než paní u grilu jejich objednávce vyhoví a až pak jsem své dva tácky dostal i já. Byly o moc lepší, než u vedlejší konkurence. Teplota optimální, chuť výborná, jen hranolky jsme museli trošku přisolit. 

 

Slováci nás dnes potěšili. Půjčili si od pána v plážovém baru kabel od jeho rádia a z telefonu nám hráli spoustu známých písní. Kromě Elánu jsme slyšeli i Michala Davida. Jejich muzicírování trvalo necelou hodinu. Možná už jim hladina alkoholu nedovolovala zodpovědně ovládat telefon, proto z něj kabel odpojili a kamsi zmizeli. 

 

Po nějaké době povalování přišly na řadu nektarinky, které jsme si koupili cestou na pláž. Byly moc dobré. Tady je vůbec to ovoce nějaké lepší. Abychom pokořili naší lenost, vydali jsme se na procházku po pláži. Pláž je dlouhá, jen škoda, že prkenné molo není po celé její délce. Po chvíli prkna končí a my se boříme jen v písku. Přesto jdeme ještě vcelku daleko. Vedle nás hrají volejbal, další skupinka si jen tak přehazuje míč. Písek sice pokračuje ještě dále, možná více než kilometr, ale my už nepůjdeme za poslední stanoviště plavčíka. Vracíme se zpět. Bosé nohy se nám boří do písku, a tak se těšíme na prkna, protože se nám půjde o dost lépe. 

 

Pláž opouštíme v podobný čas, jako v předcházejících dnech. Ne snad podle hodin, ale podle slunce. Pozvolna balíme a půjdeme se osprchovat "domů". I když dnes slunce moc paprsků přes mraky neprostrčilo, sprcha bude opravdu potřeba. V místnosti je ještě větší horko než venku, zbytečně se v ní nebudeme zdržovat a po sprše hned zase vyrazíme do ulic. 

 

Ulice jsou opět plné lidí. Všichni nakukují do stánků a obchůdků, často se někdo úplně zastaví, aby si něco koupil nebo prohlédl, čímž se zastaví dalších deset lidí za ním. Kdo chce jít o něco rychleji, jde raději po silnici a proplétá se mezi auty. Ani u aut ale není situace lepší, nikdo ani neví, kdo kam jede. A pokud to ví, rozhodně to nedá žádným znamením vědět ostatním. Na Balkáně jsou tyto situace běžné, dokonce bych řekl, že v Řecku vzniká i mnohem větší chaos v dopravě. 

 

My máme namířeno pro pizzu. Už víme, kde je nejlepší. A hned naproti je gril Srpska Skara, kde je v mém prioritním zájmu se zastavit. Nejdříve jsem měl chuť na rybu, ale když jsem viděl kus vepřového, zamiloval jsem se do něj a neodolal jsem. Trochu mě překvapilo, že onen kuřecí stehenní plátek vypadal opravdu jako vepřový, ale jeho vynikající chuť zažehnala jakékoliv zklamání z omylu. K masu je třeba příloha, proto jsem na talíř ještě naložil jednu tyčku z mletého, pár hranolků a zeleninový salát. Výborná pochoutka. 

 

Dnešní plán po večeři říká, že se chceme podívat na místo, kde jsme si chtěli původně vzít ubytování, ale díky koupelně na chodbě jsme ho hned vzápětí zrušili. Procházíme ulicemi jen tak bez kouknutí do mapy, abychom se místu přiblížili. Pak podle Google maps naší polohu zpřesňujeme, až stojíme na správném místě. Tedy podle map. Podle nápisů nemůžeme najít vůbec nic. Před námi vcelku pěkný dům, ale s jiným názvem, za námi něco rozestavěného bez fasády, že by to bylo ono? Nebylo. Pomohla až fotografie z mapy, poloha byla nepřesná a dům byl o pár metrů dále v ulici. Zvenku vcelku pěkný. Ale my jsme rádi za naše ubytování, je na hezčím místě a blíže k centru dění. 

 

I dnes nás čeká sladká tečka. Palačinka bude tentokrát s bílou čokoládou. Ta není v oficiální nabídce, ale víme, že ji mají. Jdeme pro ni k našim oblíbeným palačinkářům. Domluva na bílé čokoládě probíhá bez problémů, jako druhou ingredienci si poroučíme banán. Zakrátko je palačinka zabalena a my si ji neseme až na náš balkón. K dovršení té správné atmosféry už zbývá jen uvařit kávu, což je otázka několika chvil. V lednici ještě čeká včerejší jahodová dobrota. A tak tu pozvolna ukusujeme sladkosti, upíjíme kávu a pozorujeme venkovní dění. Posloucháme cvrčky, šum z ulice, hudbu z povzdálí, pozorujeme letící lampióny nad pobřežní promenádou. Kdesi se blýská. Blesků se během posledních minut ukázalo více. Asi se splní zítřejší předpověď deštivého dopoledne.