Den čtvrtý: První palačinka (19.8.2017)

Ranní vstávání nám nějak nejde. Možná je důvodem i skutečnost, že nám nejde ani večerní usínání. Zasekl jsem se u počítače, protože bylo hodně věcí, které jsem chtěl napsat a publikovat na internetu. Vůbec musím zdůraznit, že místní internet je věc dosti nespolehlivá, občas musím chodit po pokoji a chytat poslední kousky signálu WiFi, abych se vůbec připojil. Příčinou je bezdrátový router na chodbě, je to zkrátka krám, který se hodí možná na domácí použití. Tady je nás ovšem připojených celkem 31. Jak to vím? Jednoduše, místní síť nikdo nezabezpečil, a tak jsem tohoto stavu alespoň využil a rozšířil počet možných připojení z 50ti na 90. To všechno zapříčinilo opožděné usnutí dávno po půlnoci.

 

Ještě před osmou hodinou ranní bylo venku rušno, popeláři popojížděli od jedné popelnice k druhé a za hlasitého hlaholu vysypávali jejich obsah do ještě hlasitějšího popelářského vozu. Velká úroveň hluku mě vzbudila, tak jsem si aspoň přečetl ranní tisk na internetu (který konečně tak nějak fungoval). Všude se psalo, jak v noci byly v Čechách bouřky, nejvíce prý na jihu. Noviny jsem ale vcelku rychle přečetl a nenašel jsem žádnou jinou zábavu, tak jsem jen přesunul polštář a znovu usnul. 

 

Kolem desáté už nešlo spát, všude bylo moc světla a moc hluku. Největší hluk tu vytvářely uklízečky, a to hned ve vedlejším pokoji. Dostali jsme strach, že půjdou brzy i k nám, proto jsme se vcelku rychle z postele zvedli a začali vymýšlet strategii dnešního dopoledne. Snídani jsme si večer nekoupili, proto musíme vyrazit do města nějakou ulovit. Nacházíme se na ulici před domem a vyrážíme do pekárny u Guest House Ivano, kde jsme bydleli předloni. Třeba cestou objevíme ještě něco jiného, ale pekárna byla alespoň záchranným bodem, kde je jistota úlovku. Jdeme po pravé straně, protože zde bývá více prodejců palačinek. Palačinka je totiž jednou z mnoha variant. Palačinky ovšem vymizely. Asi je ještě moc brzy, stánky ještě nejsou rozloženy a prodej palačinek se nekoná. Jdeme do supermarketu pro mléko a pěnu na holení. Pěna na holení je totiž můj pravidelný dovolenkový artikl. Tentokrát ale nemám ani nic podobného žiletce, což situaci komplikuje, protože v supermarketu nic takového nemůžeme najít. Bereme alespoň pěnu a litrovou krabici mléka, tentokrát plnotučného. Vždyť jsme na dovolené, tak se nebudeme odbývat.

 

Cesta nás zavedla až do pekařství u Ivana. Po překonání jazykové bariéry máme přesně to, co jsme chtěli. Jeden preclík a jeden sladký rohlík, oba plněné čokoládou. Kořist si právě neseme na balkón našeho pokoje. Jdeme nejrychlejší možnou trasou - po druhé straně ulice. Zjišťujeme, že palačinky se po ránu prodávají pouze tady, dokonce na třech místech. Cestou po schodech nahoru do pokoje potkáváme uklízečky. Zrovna pracovaly o patro níže. U nás už bylo vytřeno. Postupujeme s naší kořistí na balkón. Balkónové snídaně jsou totiž nejlepší. Pohled ven utváří výbornou atmosféru a čokoládou naplněné pečivo ještě doplňuje chuťové vjemy. Po snídani balíme batůžek a vyrážíme na tradiční cestu na pláž. 

 

U mostu na pláž také dělají palačinky. Protože jsme si ji ráno nedali, dáme si ji tady. Ale teď ne, ještě neuplynula ani hodina od snídaně. Půjdeme se zase utábořit ke sprše. Stezka skrz pláž je vytvořena z prken, aby se všichni návštěvníci příliš neunavili neustálým bořením se do písku. Po prkenném molu se dostáváme až ke sprše, kde už se někdo zabydlel před námi. Vybíráme proto místo o pár metrů dál. Naštěstí jsme nepřišli o benefit stříkající vody, můžeme být zase spokojeni.

 

Cestou jsme potkali zpravodajskou tabuli. Jsou na ní jen dvě informace: Teplota vody je 27 °C, teplota vzduchu 31 °C. Zdá se nám, že je dnes tepleji než včera. Rozbalujeme naše stanoviště a jdeme se zchladit do vody, protože horko je opravdu hodně velké. I voda se nám zdá teplejší. Jen voda ve sprše je stále stejně ledová, ale už jsme si zvykli. Stále se bavíme překvapením těch, jenž pod sprchu v dobrém úmyslu tělesné očisty vstoupí a ledová voda je překvapí. Každý reaguje jinak, ale bez výrazného pokřiku se obejde málokdo. Často je také k vidění situace, kdy maminka vláčí dítě pod sprchu a sama stojí tak, aby na ni nepadla ani kapka a řvoucí dítě drží pod proudem studené vody. Tím ale nechci říci, že by zrovna tady byl svět více zvláštní než jinde. 

 

Na dnešní pobyt jsme se vyzbrojili dvěma broskvemi a sýrovými tyčkami Bohemia. K pití jsme si vzali čtvrtinu včerejší šestilitrovky. Na palačinku jsme ale nezapomněli. Tyčky pomalu zmizely, broskve také, a tak s postupujícím sluncem na obloze se vyklubal i správný čas na palačinku. Šli jsme ji koupit k visutému mostu, jenž je jednou ze vstupních bran na pláž, oba společně. Místní palačinky jsou neskutečně dobré. Na výběr byly sladké i slané varianty, buď jednoduché chuti, nebo i různé kombinace. Vybíráme banán a čokoládu. Ve stánku jsou dva sehraní prodavači, jeden palačinky peče a druhý zdobí a vydává. Naše palačinka se pekla ještě dříve, než se vůbec vědělo, že bude s banánem a čokoládou a že ji sníme my. V každém stánku mají svou specialitu, třeba konkrétně zde se liší od ostatních zdobením palačinky přímo na horké ploše. Jinde si palačinku z horké plochy nejdříve přesunou někam jinam a pak ji teprve zdobí. Banán v naší palačince si ale užívá ohřev. Palačinka zabalena a my ji přebíráme. Nejdříve jsme si mysleli, že si koupíme každý jednu, ale nakonec jsme byli rádi, že máme jedinou společnou. Palačinky jsou tu velice výživné. 

 

Nad pláží létá malé sportovní letadlo. Předvádí se. Zaletělo za obzor, až jsem se bál, že se ozve rána a vyletí kouř. Naštěstí se zase zakrátko vylíhlo za zástavbou hotelů a letělo zpět. Včera tu poletoval vrtulník, také nějaká menší odrůda. 

 

Protože jsme na východě a moře je ještě více na východě, západ je na pevnině. Romantické západy slunce jsou snad jediným chybějícím zážitkem z dovolené v Bulharsku. Slunce tu zapadá za dřevěnou boudu. I dnes se tak stalo. Na část pláže, tam, kde nestíní dřevěná bouda, sluneční paprsky ještě dosáhnou. Ležíme u vody celé odpoledne, je čas se zvednout a věnovat se i jiným dovolenkovým aktivitám. Oprašujeme ručníky a vše balíme do batůžku, pozvolna se pro dnešek s pláží loučíme a postupujeme s davem směrem k lanovému mostu. Pod kroky lidí se příjemně pohupuje. Pod ním jsou zaparkované loďky místních, mnohdy ve stejném stavu, jako několik místních žigulíků.

 

Nastal čas sprchování. To je opravdu nutné, protože vynecháním sprchování bychom znemožnili výměnu našich svršků. Oblečení se díky zpocené kůži na tělo lepí a není to příjemné. Po očistě půjdeme do města, prohlédneme si místní novinky a dáme si něco k jídlu. Máme ještě jeden úkol - završit rozhodnutí, zda černé šaty, visící nedaleko našeho ubytování, budeme stále ještě prohlížet, nebo je zaplatíme a vezmeme s sebou. 

 

Šaty na nás na ramínku počkaly. Právě probíhá zkoušení v kabince. Jsou opravdu pěkné, proto doporučuji jejich nákup. Paní prodavačka se tváří velice přívětivě, jako by znala zvyky našich trhovců. "Sluší paní, sluší, moc pěkný." A tak je máme v igelitce a vracíme je uložit na pokoj. Pro jistotu do peněženky vkládáme další dvě dvacky, kdyby náhodou... A jdeme na lov večeře. Je rozhodnuto. Dnes bude pizza a nějaké maso. Pak by mohla být ještě zmrzlina. 

 

Plány plníme záhy. Pizzu máme na tácku, masové tyčky na talíři. Obojí chutná výtečně. Pokračujeme dále. Chceme najít nějaké klidnější místo, abychom se ozvali do středu Evropy, že ještě žijeme. Cestou ještě kupujeme palačinku, aby nás náhodou nepřepadl hlad, kdyby tu bylo celý příští týden všude zavřeno. Jdeme cíleně k jednomu stánku. Letos je o pár metrů jinde, ale lidé jsou tam stejní. Muž a žena jsou jiní než ostatní, určitě nejsou místní. Možná budou Chorvaté, Slovinci. Palačinka od nich je zárukou kvality. Půjdeme ji sníst a zavoláme domů. Nacházíme malý parčík, kde pobíhají ve tmě děti. Lavička je vcelku čistá, usedáme a odpočíváme. Telefonáty domů proběhly hladce, jen možná trochu jinak, než u běžných dovolenkářů. Všichni už totiž všechno věděli z internetu. A tak jsme se poinformovali alespoň my. U nás doma byla velká bouřka, proto je teď jedním z hlavních témat.

 

Už nic jíst nebudeme. Palačinka už se do nás ani nemohla vejít. Aby ne, vždyť má bezmála půl metru. Kupujeme na zítřek nektarinky. Opodál mají ve stánku zmrzlinu. Lesní směs. Protože jsem byl oficiálním majitelem palačinky, ač jsme se o ni oba podělili, bylo by nespravedlivé odmítnout podíl na snědení zmrzliny. Lesní směs není úplně mojí krevní skupinou, ale musím uznat, že byla dobrá. Jen jsme se nestačili divit, jak byla velká. Žádné kopečky, ale jedna obrovská koule do velkého kornoutku. Je čas jít bydlet, už se do nás opravdu nic nevejde. 

 

Jsme na místě a dojídáme zmrzlinu. Na balkóně pozorujeme létající lampióny. Lidé je vypouštějí na promenádě a pozorují, kam letí. Je s podivem, že od nich zatím nic nechytilo. Přitom letí vcelku rychle a daleko. Moc pěkně se na ně kouká, jsou příjemným ozvláštněním večerní atmosféry.