Den třetí: U moře (18.8.2017)

Včerejší náročný den si žádal řádný odpočinek. Naštěstí nám nic nebránilo v nicnedělání a mohli jsme se prospat až do pozdního rána. Postele jsou vcelku pohodlné a otevřené okno nabízelo naprosto optimální teplotu na spaní. Klimatizaci na pokoji sice máme, ale nechceme riskovat nějakou chorobu ze zimy, proto ji používáme jen výjimečně. Ráno nás probudil nám už známý zvuk mytí ulice. Čerpadlo z cisterny má dost specifický tón, nezaměnitelný s čímkoliv jiným. Muselo být asi kolem půl osmé. Jak byla ulice umyta, jen jsme se převalili na jiný bok a spali jsme dál. Finální probuzení přišlo až po půl deváté. Vůbec se nám z postele nechtělo. 

 

Nastal čas snídaně. Včera jsme si koupili v pekařství dva povidlové maxicroissanty a jednu pudingovou maxibuchtu. Maxibuchtu jsme rovnou odložili, to nejde sníst všechno najednou. Musíme vymyslet jiný způsob nákupu pečiva na snídani, protože nákupem večerního pečiva si ráno zbytečně moc namáháme žvýkací svaly. Dalo opravdu dost práce croissanty sníst, zvlášť při jejich obří výšce. Asi bychom se měli naučit od hadů, jak si za účelem snědení velkého jídla vysadit čelist a zase ji po jídle vrátit na své místo. Z balkónu pozorujeme moře. Na pláži se lidé teprve scházejí. I my máme v plánu jít na pláž. Musíme si ale připravit vše potřebné, zabalit si ručníky, převléci do plavek, připravit peníze na nákup pití a jídla a nakonec cestou vyzvednout v autě slunečník. 

 

 Cestou na pláž je třeba koupit pití. Obchůdků je cestou několik, proto v jednom zastavujeme a kupujeme 1.5 litru vody. Mají tu několik značek balených vod, ale nám se dlouhodobě osvědčila značka "Devin". Pokračujeme dále na jižní pláž. Na ní je méně vln, méně fouká, ale zase více lidí a větší horko. Místa tu pro nás tentokrát je dost. Vybíráme tradičně plácek u sprchy. Sprcha není dobrá jen na sprchování, ale je výborným orientačním bodem, podle ní krásně najdeme své stanoviště. Další výhodou je, že foukající vítr nažene kapky ze sprchy právě k nám, takže nás příjemně osvěžují. Ostatní uživatelé pláže o tomto nebývalém zvýšení komfortu nejspíše neví, protože o místo u sprchy není nijak velký zájem. 

 

Dnes mají plavčíci vyvěšenou žlutou vlajku. To znamená, že koupání je možné s omezením, do vody nepatří žádné nafukovací předměty jako lehátka a podobné věci a nesmí se plavat za bójkami vymezený prostor. Vlny jsou trošku větší, ale skotačení v nich je příjemné. Z moře hledáme náš balkón. Někde v té spleti domů musí být, ale jak se zdá, bude třeba najít více orientačních bodů, abychom dokázali přesně určit, který přesně to je. Logika věci říká, že vidíme - li z balkónu pláž, musíme i z pláže vidět balkón. 

 

Dostali jsme chuť na ledovou kávu. Nabídka plážových stánků se za dva roky změnila, a tak vyrážím na průzkum. Zakrátko se vracím s kelímkem. Kafíčko bylo dobré a krásně nás osvěžilo. Snědli jsme k němu ještě maxibuchtu s pudingem, která se do nás při snídani už nevešla. 

 

Začíná nám docházet voda. Obsah láhve pomalu klesá k nule a my máme stále větší žízeň. Není divu v takovém vedru. Abychom neměli hlad, u grilu jsem ulovil dva karbanátky, plátek kuřecího masa a vaničku hranolků. Kdyby všechno mělo o 30 stupňů vyšší teplotu, mohli bychom jídlo pochválit. Škoda. Zítra půjdeme ke konkurenci. Den rychle utíká a i v místním baru začínají pozvolna uklízet. Odcházejí i plavčíci. Je právě 18:00 hodin místního času. Balíme i my. Písek je všude. Oprašujeme osušky, všechno skládáme do batohu a trháme ze země slunečník. Jsme už osmaženi až až. 

 

Večer budeme věnovat jídlu. Vyrazíme do města na průzkum, co kde vaří dobrého. Příležitostí ke stravování je v Primorsku neskutečné množství, mít zrovna tady all inclusive by byla obrovská chyba. Kouzlo Primorska je právě v rozličnosti nabídek. Ne všechny musí být zrovna skvělé, ale i za cenu občasného zklamání je třeba všechno vyzkoušet.

 

A tak teď právě křižujeme ulice. Naším cílem je maso. A maso mají hned tady za rohem. Gril č.1, jak se restaurace hrdě nazývá, nabízí samoobslužný výběr jídla. Z jedné strany obrovského přístřešku je gril, z druhé strany pak polévky a klasická jídla. Tam zatím nepůjdeme, nabídka grilu nás doslova uhranula. Vybíráme kuřecí špíz a placku z mletého masa, nazvanou "plieskavica". Doplňujeme okurkou a zelným salátem. Plieskavica byla vcelku drahá, stála 8 LEV. Špíz byl výrazně levnější, za 3 LEVa. Nejdříve se nám zdálo, že gril je vcelku drahý luxus, ale opak byl pravdou. Plieskavica je něco, co se dá sníst jen po dvoudenním půstu a dvou pěších cestách kolem Primorska. Neskutečná porce. Kuřecí špíz byl také větší, než se zdál. Po několika dlouhých minutách funění máme oba talíře prázdné. Valíme se zpět do ulice. Když jsme měli na talířích každý ještě kousek jídla, oba nás napadlo, že máme chuť na zmrzlinu. Proto se naším dalším úkolem stalo hledání zmrzliny. Ale dali jsme si za podmínku, že nejdříve musíme projít celou promenádu kolem moře. 

 

Primorsko je městečko na výběžku do moře. Výběžek má na severu severní pláž, na jihu jižní pláž a na své špičce pak má přístav s majákem, od něhož jde na každou stranu promenáda, spojující obě pláže. Večery na promenádě jsou nádherné. Šum moře, vlny narážející do hromady balvanů, působících na břehu moře jako vlnolamy, světla na pobřeží v dálce, to všechno působí na lidské smysly blahodárně. Vnímáme tu pohodu a pomalu postupujeme na sever. Proti nám jdou hloučky lidí, kteří mají asi stejný nápad. Mezi námi všemi se proplétají cyklorikšové. Na konci promenády se za 10 LEVa dají pronajmout na půl hodiny čtyřmístná vozítka typu rikša se čtyřmi páry šlapaček a jedním volantem. Pro rodinu určitě zábavná kratochvíle. Atmosféru trošku kazí parta mladíků, kteří si ve stejném místě půjčili elektrická vozítka podobná segwayi a kličkují mezi lidmi. Nejsou ve tmě skoro vidět a do klidné atmosféry vnášejí spíš zmatek. 

 

Na konci promenády hledáme vytouženou zmrzlinu. Chceme se ale nejdříve podívat na hotel, kam jsme předloni chodili rádi na oběd. Dnes je tam ale zavřeno, nevíme proč. A tak jdeme dál, pokusíme se uličkami města najít zkratku, vzdušnou čarou jsme jen kousek od náměstí. Sice jsme vymysleli zkratku o něco delší než by bylo třeba, ale to nevadí. Jsme na náměstí tak jako tak. A jdeme hned k první zmrzlině. Záměrně volíme stejnou značku jako včera. Je zvykem, že tato zmrzlina se podává do obrovských kornoutků a nabírá se jí opravdu hodně. Vybíráme do jednoho kornoutku příchuť cheesecake, do druhého pak rovnou dvě - malinu a ananas. Neměli jsme složitou domluvu, protože jak malina, tak ananas, a dokonce i cheesecake říkáme doma úplně stejně. Zmrzlina byla obrovská. Po zdolání poloviny dávky už ale jazyk ani neví, co vlastně jí. Jeho teplota už dávno klesla k bodu mrazu a má problém plnit i své obvyklé funkce. Ale stálo to za to. Tak dobrou zmrzlinu jsme kromě včerejška už dlouho neměli.

 

Posledním úkolem je nákup vody. Před obchůdkem skoro u našeho ubytování je vystavena paleta s různými vodami. Vybíráme dvě dvouapůllitrové lahve s vodou Devin. Jsou neobvykle horké. Prodavač na nás ale ukazuje, ať si je vevnitř vyměníme za jiné. Beru tedy obě dovnitř a hledám stejné na výměnu. Zrovna ty naše uvnitř ale nejsou. Přesto je uvnitř necháváme, ale neodcházíme s prázdnou. Ukořistili jsme jednu šestilitrovou. Šest litrů je vcelku dost, ale tady asi nic neobvyklého, protože vedle stály ještě větší nádoby. Šestilitrovka nás na čas uspokojí.

 

Velká zásoba vody má ale jedno malé úskalí. Máme na ni malou lednici. I když jsem posunul poličku, stejně není šance obrovský kanystr do lednice vtěsnat. Vzdávám to a jdeme přelít jeho obsah do vypitých láhví, které jsme ještě nevyhodili. Ty se do lednice naštěstí vejdou.

 

Všechny dnešní úkoly byly splněny. A dokonce máme i jeden praktický objev. Máme půjčenou mrňavou termotaštičku, do níž jsme schovali zmrazenou patronu z autoledničky. V termotaštičce chladíme jelení lůj. Ten se totiž kdykoliv předtím u vody v horku rozpouštěl, ale dnes se držel díky novému vynálezu statečně.

 

Noc začala na naše poměry brzy. Jsme hodně na východě, a tak se tu stmívá rychle. Navíc jsme v časové zóně o hodinu dále než doma. My teď máme půl desáté, ale doma je ještě půl deváté. A tak je čas na zápis dnešních poznatků a pozvolné utlumení aktivit.