Den sedmý - slunečno

Jako již každé ráno stojím frontu na jeden čokoládový a jeden marmeládový pletenec z kynutého těsta. Dnes šel nákup velmi hladce. Možná je to tím, že se prodavač naučil lépe česky, nebo tím, že já jsem se naučil lépe bulharsky, nebo možná jen tím, že chci každý den totéž. Už při nákupu mi bylo horko. Proto se rychle přesouváme z hotelu k vodě.

Pláž je plná, přesto tu místečko ještě je. Tradičně u sprchy. Sprcha zpočátku vypadá jako vcelku nudný nástroj, ale postupně objevujeme její příběhy. Dost lidí má problém zařízení vůbec uvést do chodu. Ještě více lidí má problém při svém odchodu sprchu vypnout, takže ji tu a tam chodíme vypínat my, abychom zakrátko neměli stanoviště pod vodou. Zajímavé ale je, kolik lidí je překvapeno skutečností, že ze sprchy teče voda. Opravdu, koukají nahoru, zmáčknou tlačítko a ono jim to vodu stříkne přímo do obličeje. Jak nečekané! Jediné, co jsme pochopit dokázali, to byly reakce lidí na teplotu vody. Byla opravdu ledová. Několik lidí své překvapení i zdatně ozvučilo překvapujícím výkřikem, čímž zdatně pobavili své okolí.

Dnes je vlajka zelená a zřídkakdy je slyšet píšťalku. Plavčíci vzorně kontrolují plavce i neplavce, k zásahu je nic nenutí. Obloha je úplně vymetená. Za celý den byly vidět snad jen dva podvyživené mráčky.

Odpolední zábava skončila schováním slunce za písečné duny. Je sice ještě den, ale ležení na pláži a koupání už bylo dost. Přesunuli jsme se do hotelu. Čeká nás cesta na večeři. Včera jsme viděli ryze českou restauraci, tak zkusíme, jak vaří.

Mysleli jsme si, že je v ulici G.Kondolov, ale nakonec jsme ji našli v ulici Ropotamo. Jsou tu dokonce dvě vedle sebe. V jedné není skoro nikdo a nikde tu ani nemají jídelní lístek, takže nevíme, co vaří. Druhá je úplně plná. Nabízí roštěnou, guláš, španělské ptáčky a jiná další česká jídla. Chvíli jsme museli číhat na volný stůl, ale už sedíme a přemýšlíme, co objednat. V jídelním lístku je opravdu velký výběr. Vítězí ptáček a roštěná. Ceny jsou o něco výš, než zde bývá zvykem, ale třeba má vše svůj důvod. Za chvíli nám jídlo nesou. Roštěná vypadá vcelku dobře. Ale co je tohle? Explodovaný španělský ptáček je rozházený po talíři. Okurky je hodně, půl vejce, kousíček masa. Na pohled nic přitažlivého. Očividně restaurace nese pár českých prvků, ale kuchaři jsou místní a jídlo, které mají uvařit, nikdy ani neviděli. Roštěná i dobře chutná. S ptáčkem je to horší. Kdysi mi ale jeden kolega z práce říkal, že na vojně ho naučili, že s pepřem se dá sníst všechno. Vzal jsem tedy pepř...

Cestou zpět jsme naštěstí objevili nápis "CKAPA". Spásný to nápis. To je totiž gril. A ne jen ledajaký. Největší gril, který jsme měli tu čest při toulkách městem potkat. U roštu pobíhají dva svalovci a obracejí velmi důstojně vypadající flákoty. Beru kuřecí špíz a jdeme ke kase. Obrovská úleva, stres z ptáčka byl ve vteřině zažehnán. Sem určitě ještě někdy musíme zajít.

 Je tma. Tady je tma brzy. Mají tu o hodinu víc, než je v ČR a ještě se tu stmívá dříve. Venku vyhrává muzika, zatímco my už jsme na hotelu a jen posloucháme. Čeká nás hlavně spánek. Zítra má být stejné počasí, jako dnes. Už jen za dnešek je na našich kůžích znát, že byly na slunci.