Den sedmý: Prší (22.8.2017)

Brzké ráno provází až nezvyklé ticho. Venku se vůbec nic neděje. Jen tu a tam projede auto, tu a tam někdo projde po ulici, občas se někdo mihne na vedlejším balkóně. Všichni ví, že dnes nebude běžný plážový den. Na obloze jsou mraky, podobné, jako byly včera. Teplota je o něco nižší. Začínají tmavnout ulice a šumí déšť. Nikam nechvátáme, protože kromě snídaně ani není kam. Počkáme, až se venku vyprší a teprve pak zahájíme náš nákupní den. Chceme na poštu, musíme koupit dálniční známku, chceme také nakoupit nějaké suvenýry pro naše rodiny. Studenější den nám přijde vhod. Jen aby přestalo pršet. Podle předpovědí by mělo pršet pouze dopoledne, pak už má být polojasno.

 

Déšť na chvíli utichá. Správný čas pro rychlý běh do místní pekárny. Už vím, kde přesně je. Půjdu směrem od centra, druhou ulici zahnu vlevo a pak na druhé křižovatce je pekárna. Naproti je ale další pekárna, proto zjišťuji dostupný sortiment i tam. A zdá se, že bude lepší. Čokoládový rohlík vypadá lépe, je čokoládou zdobený i zvenku. Pudingový koláč vypadá také moc pěkně. Navíc tu mají i jablečný, který musím koupit určitě. Vracím se zpět se třemi kousky. Vedle pekárny mají ještě supermarket, přidávám k nákupu litr mléka. Mléko mají v Bulharsku celkem drahé, asi o pět korun dražší než u nás. Ale je dobré. Dokonce jsem rozborem špuntu na prázdné krabici přišel i na nový způsob otevírání nového mléka - nesmí se za špunt tahat, jinak se jistojistě pocákám, ale naopak, špunt se musí nejprve promáčknout dovnitř a pak teprve za něj zatáhnout. Hned zítra při příležitosti otevírání dalšího mléka musím mou domněnku v praxi ověřit.

 

Je půl dvanácté a déšť neustává, naopak občas zesiluje. Zajímavé je, že předloni přesně 22. 8. tu také pršelo. Asi bychom se měli příště tomuto datu vyhnout a posunout zdejší dovolenou o nějaký ten týden jinam. Počasí se tenkrát vcelku rychle vzpamatovalo, proto věříme, že se mu to povede i letos. Možná máme i trochu štěstí, protože naše červenající kůže by pro další sluneční paprsky nemusely mít to správné pochopení. Naštěstí se červená barva pozvolna vytrácí a budeme - li mít ještě větší štěstí, změní se brzy v hnědou.

 

Nezvyklé ticho naruší klepání na dveře. Je tu pravidelný úklid. Ten se děje obvykle v naší nepřítomnosti, ale dnes jsme tím zvláštním rozmarem počasí jaksi uvězněni v pokoji, proto vše vidíme v přímém přenosu. Nastupují dvě paní s armádou nářadí, čistými ručníky a povlečením. Raději jim uhýbáme na balkón. Akce je ale velice rychlá, proto se můžeme, ještě než na balkóně zmrzneme, vrátit zpět na pokoj. Za vzorně provedenou práci děkujeme. 

 

I déšť utichl. Město se z rychlé sprchy rychle vzpamatovává a čilý ruch se vrací do ulic. Za hodinu po dešti už všechno vypadá jako obvykle, dokonce i na pláži vidíme návštěvníky, ani ve vodě jich není málo. My zatím do vody nepůjdeme. Chceme jít na trh a nakoupit nějaké suvenýry. Vždyť se to na dovolené tak dělává. 

 

Jsou dvě hodiny po poledni a my máme hlad. Určitě se nedá svou velikostí srovnávat s hladem dětí v Africe, ale přece jen bychom si něco malého dali. Jdeme pro pizzu. Bereme jednu se salámem a jednu s kukuřicí. 

 

Jak procházíme městem, uvědomujeme si, jak se Primorsko mění. Stále rostou hotely, jen chodníky a silnice vypadají pořád stejně. Těší nás, že i lidé zůstávají stejní. Tam, kde jsme kupovali suvenýry před dvěma lety, jsme potkali úplně stejné lidi. Suvenýrů máme dvě tašky. Odnášíme je domů a jdeme v nákupu pokračovat. Pozvolna se plní i třetí taška. Ukládáme do ní i mléko, abychom doplnili naše ubývající zásoby. Vracíme se opět k odložení další tašky. Ale nejen proto. Půjdeme se podívat na severní pláž, proto se převlékám do plavek, kdyby se mi náhodou chtělo do vody.

 

Severní pláž je blíž než jižní. Jdeme dvě ulice od centra, potom vlevo a už je vidět moře. Ulice se vcelku rychle svažuje dolů a vypadá to, jako by končila rovnou v moři. Severní pláž má spoustu moderních prvků, ale jeden jí zcela chybí. Není tu sprcha. Přitom písek se pod nohy plete ještě více, než na pláži jižní, kde je jak se ho zbavit. Na severní pláži to více fouká, proto jsou tu i větší vlny. Někdy jsou zrádné a umí být o dost větší, než by člověk čekal. Jedna taková zrádná vlna mi zrovna skočila do pantoflí, čímž jsem se pro písek stal ještě větším magnetem. Voda byla ale krásně teplá. Je rozhodnuto - půjdu se podívat do vody.

 

Vlny mají sílu. Proto plavčíci vyvěsili na některé části pláže červenou vlajku, někde byla ale jen oranžová. Možná je to i podle hloubky jednotlivých míst ve vodě. Začínám zjišťovat, že ve vodě je tepleji než ve vzduchu. Ale už půjdu ven.

 

Nastal čas na splnění dalšího našeho odpoledního plánu. Je třeba vytvořit společnou fotografii. Jen je třeba vymyslet nějaký vhodný stojan pro foťák. Chvíli hledáme, ale už ho máme. Cedule s varováním "od tohoto místa dále nedávejte žádná lehátka, jinak je spláchnou vlny" nám výborně poslouží. Jen kdyby ji někdo alespoň rovně uřízl, abych nemusel foťák podkládat mušlemi, aby byl rovně. Naše úsilí přineslo své ovoce a už máme několik fotek. Z dálky nás pozoruje nějaká osamělá paní na lehátku a určitě si říká, že máme dobrou zábavu. 

 

Zrádnost vln se ukázala znovu, a to když jsem šel opláchnout do vody pantofle. Pořád nic, i na omytí pantoflí bylo vody málo, ale najednou jsem nestihl před obrovskou vlnou utéci a asi na vteřinu jsem byl po pás ve vodě. Už máme namířeno z pláže pryč a zrovna taková nehoda.

 

Kousek od vstupu na pláž prodávají ovoce. Kupujeme dvě broskve, vypadají vcelku pěkně. Sníme je zítra. Teď přece nebudeme jíst broskve, když si k večeři určitě dáme nějaké dobré maso. Spletitými uličkami hledáme cestu zpět. Je třeba zase nabrat energii na další nicnedělání.

 

Z balkónu je zase vidět sluneční paprsky. To je dobré znamení, snad už bude zítra zase hezky. Dnes už se blíží sedmá večerní, proto už budeme naše zájmy směřovat spíše na večeři. Vycházíme ven z domu a vidíme, jak město zase žije. Všechno funguje jako každý jiný den. Ani my nebudeme dělat žádnou změnu, čeká na nás pořád stejná dvojice pánů u grilu Srpska Skara. Vybíráme tři kousky z mnoha vystavených. Jeden z pánů tyto tři kousky dává na rošt, aby se pěkně prohřály, druhý si od nás bere peníze. Dohromady platíme 12 LV, což je pro nás necelých 160 korun. Po chvíli už se k nám dostávají talíře s vybranými kousky mas a my si přidáváme přílohy - ty jsou zdarma. Jídlo je jako vždy výborné. 

 

Těžko se ale po takovém jídle zvedá od stolu. Půjdeme se projít, protože tak velký příjem kalorií musíme nějak odčinit. Máme namířeno ještě do našeho oblíbeného stánku se suvenýry, přece jen ještě pár věcí dokoupíme. Paní si nás už dobře pamatuje a usmívá se na nás. Chvilku vybíráme a máme všechno, co jsme potřebovali. Alespoň pro dnešek. Ale nebyli bychom to my, kdybychom si na večerní siestu na balkóně nekoupili nějakou sladkou tečku. Vymysleli jsme jednu naprosto výjimečnou. Koupíme si hmyz.

 

Ještě než jsme se propracovali ke stánku s hmyzem, zůstáváme u další zajímavé atrakce, což je výroba thajské zmrzliny. Dnes vidíme detailně celý postup. Až někdy půjdeme rozpáleni od vody, musíme si takovou zmrzlinu také koupit. Jeden kalíšek stojí asi jako dva kopečky klasické zmrzliny ve Frymburku. 

 

V Bulharsku, zejména u moře, lze koupit k jídlu všechno možné. Od vepřového přes kuřecí, jehněčí, ryby, až po sladkosti. Hmyz tu není příliš obvyklý. Ale asi na třech místech hlavní promenády jsme ho objevili. Protože jsme se báli, že porce bude malá, ještě jsme ke krásné červené berušce, pokryté marcipánem, přikoupili čokoládový dortík. Co je pod marcipánem, to se zjistí až na balkóně u večerní kávy.

 

Voda na kávu už bublá v konvici, beruška s dortíkem už čeká na balkóně. Tak co je tedy v té berušce? Je celá z marcipánu? Nebo je v ní nějaký krém? Nebo snad těsto? Už to víme. V berušce je tmavé těsto. A moc nám chutná. I dortík nám chutná. Berušky jsme snědli jen půlku. Druhá polovina počká v lednici a dáme si ji zase zítra. Den se pomalu chýlí ke konci, náš balkón a jeho široké okolí zahalila tma. Blíží se desátá hodina večerní a nás čeká už jen večerka.