Den první - odjezd

Po skromném obědě jsme přesně podle plánu (o hodinu později) vyrazili. Máme zabaleno, snad jsme nic nezapomněli. Stav kilometrů na nule, stav nádrže rovných 72 litrů. Jen správně odbočit, už první křižovatka skoro u domu bude jinak. Pojedeme totiž ne do práce, tedy do města, ale rovnou na Třeboň, Halámky a směr Vídeň. Trasu jsme naplánovali zcela klasicky, tedy Wien - Budapest - Szeged - Beograd - Niš - Sofia - Plovdiv - Burgas - Sozopol - Primorsko. 

Rakousko ubíhá pomalu. Pořád jedeme po úzkých silnicích a pořád se těšíme na dálnici. Nakonec už se přiblížila natolik, že stačilo jen správně odbočit, ale... Nu, alespoň jsme si udělali krátkou prohlídku města Stockerau. Obdivovali jsme především místní železniční přejezd, u něhož jsme zůstali stát několik dlouhých minut. Vždyt kterému turistovi se to poštěstí, že zrovna pojede vlak a on se může na tu nádheru podívat.

Vídeň je auty doslova přeplněná, přesto byl průjezd vcelku bez čekání. Dálnice se pozvolna rozjela a postupně se dostáváme až na hranice s Maďarskem. Na bývalém hraničním přechodu je snížená rychlost, zřejmě aby si všichni mohli přečíst, že ony budovy a boudičky jsou na prodej.

Maďarština nás začala brzy bavit. Nerozumíme vůbec ničemu. Naštěstí to úplně nutné není, přestávku na benzínce zvládáme i s použitím sofistikovaného zařízení, nahrazujícího tu paní, jež u nás tak hanlivě nazýváme, starající se o vpouštění zájemců na toaletu a vybírání vstupného. Tady na to mají mašinu. 

Pozvolna si začínáme uvědomovat délku cesty. Už jsme toho zažili docela dost, a to jsme teprve v ... půlce? Ani náhodou, máme za sebou ani ne pětinu. Dálnici kropí déšt, jen občas přestane, aby zase nabral síly na další úsek. Začíná se blížit večer. Sil je naštěstí pořád dost. Auto na dálnici nestydatě požírá kilometry. Co je ale překvapující, nepožírá tolik nafty, kolik bych čekal. Spotřeba je 4.8l/100km, a to se rozhodně nijak nevlečeme. Jedeme předpisově, tady se to tak nosí a je to dobře. Všichni, tedy skoro všichni, jedou rovných 130, jak se má. Přijíždíme na hranice se Srbskem.

 Kde jsou ti běženci? Z nedostatku běženců jsme si museli jednoho vytvořit, ale nejspíš se jednalo o řidiče jednoho z autobusů, který běžel na záchod. Jako běžence jsme ho identifikovali pouze podle běhu. Jinak na hranicích nikdo zvláštní zřejmě nebyl, ani my jsme nejspíše nebyli zvláštní, protože po kontrole dokladů jsme vcelku rychle projeli do Srbska.

 Srbsko má několik svých specifik. Nejvýrazněji se projevily různé vůně. Nebyly to ale vůně květin, dost možná tam někde nejspíš explodovala chemička, o kus dál asi hořel les, pak asi vypalovali trávu. A pak, na odpočívadle, to zas byly budky Toi-Toiky. Nejen my, ale i posádka bílé dodávky z ČR usoudila, že dost výrazně "voní". Narozdíl od nás jeli do Bulharska na soutěž dálkově ovládaných letadýlek, minimálně jedno v dodávce i vezli. A nebylo vůbec malé.

Na dalším odpočívadle za Bělehradem už ani zmiňované budky nejsou, i když charakteristická vůně je zde v plné síle. Tma už zahalila celé Srbsko (jedeme proti časovému pásmu, tma je tu dřív). Místní dálnice mají i u nás známou ochranu proti ztrátě pozornosti, různé díry, koleje a hrboly jsou úplně všude. A kdyby náhodou snad někdo usnul, probudí ho zastavování u mýtných bran. Poslední bránu míjíme u města Niš, kde nás ještě chvíli těší dálnice. Ale pak to začíná. Město Pirot jako by bylo kdysi nedobytnou pevností v horách. Ne snad proto, že by ho místní dobře bránili, ale proto, že by se takovou dálku a tak pomalu do onoho města nikomu ani trmácet nechtělo. Kdysi tu byly jen neustávajíci šedesátky, brzdící neuvěřitelným způsobem provoz. Srbové ale pochopili, že tudy se jezdit zkrátka nedá a že s tím musí něco udělat. A tak se pustili do práce, silnici rozšiřují, proto v rámci bezpečnosti mezi šedesátky nasázeli ještě čtyřicítky a dvacítky. A to tak, že v rámci 200m je 40, 60, 40, 20 a na konci jako perla ukončení už neplatné čtyřicítky. Den první se láme v den druhý těsně před příjezdem k vytouženým hranicím Srbsko / Bulharsko. Chybělo nám čtvrt hodiny.

 

 

Zpět na seznam kapitol