Den devátý - slunečno a větrno

Pekárna byla ráno vzorně připravena. Na plechu za výlohou byly ukázkově seřazeny všechny dostupné příchutě kynutých pletenců, tudíž mi nic nebránilo koupit již tradiční sadu čokoláda - marmeláda. Popravdě ani přesně nedokážu popsat, co přesně obsahuje použitá marmeláda. Dost možná bude ze švestek, ale nejsou to klasická povidla, struktura i chuť je jiná.

Dnes nás čeká hlavně pošta. Chtěli jsme pohledy odnést na poštu už včera, ale nepoštěstilo se nám trefit správnou pracovní dobu a přišli jsme o dvacet minut později. Dnes máme dostatečnou několikahodinovou rezervu, než zavřou, tak nemusíme mít strach. Horší je ale pochopit zdejší poštovní obyčeje. Budova pošty je vcelku velká, zákazníkům je ale dostupná jen vcelku malá místnost s přepážkami. Čeština byla před přepážkami slyšet velmi často, zato za přepážkami možná ani netuší, že by mohli alespoň něco mít napsáno v latince. Nikdo ze zákazníků očividně vůbec nemá přehled, co má dělat. Domysleli jsme si, že musíme u okýnka pouze koupit známky a pak už jen dopisy někam odevzdat. Známka stojí 1 Lev (místní měna se zcela nepochopitelnou zkratkou BGN). Máme tedy 6 známek a jdeme lepit. Chuť je to jako slepičí polévka, ale známky jsou na svých místech. Co dál? Studujeme vnitřek budovy, pracovnice pošty si nás prohlížejí, ale žádná nápověda, jak to tak vypadá, nebude.Venku před poštou jsme našli dvě schránky. Snad jsou to opravdu sběrné schránky, kam se vhazují dopisy k odeslání. Jestli ne, byla by to škoda..

Jako již tradičně směřujeme k vodě. Cestou kupujeme, také již s určitou tradicí, dvě nektarinky. Dnes je na obloze mírný výskyt mráčků, ale žádná mraková krize, jen se občas trochu utlumí sluneční svit, ale za minutu je zase zpět v plné síle. Fouká ale větřík, proto plavčíci vyvěsili žlutou vlajku. Ta říká, že se do vody smí, ale s omezením. Třeba bez nafukovacích předmětů.

Stanoviště jsme si našli zase kousek od naší oblíbené sprchy. Rozkládáme deku. Hotovo. Ve vteřině je na ní nějaké divoké dítě a padá z něj písek. Tak znovu. Vytřepat, natáhnout. Tentokrát se už povedlo.To máme tedy sousedy. Mají pro děti nafukovací bazének a v něm se v kaši z písku a vody čvachtají. Holt jiný kraj, jiný mrav.

Dnešní oběd jsme se rozhodli neodfláknout. Půjdeme k mostu, tam mají všechno možné. U pizzy ale nemají ceny, víceméně ani žádnou informaci, jaká že to pizza vlastně je. Opodál u pultu mají jen popisy v azbuce. Raději jdeme jinam. Nakonec naše chutě uspokojili ve stánku nedaleko naší sprchy, protože nám právě předávají výborně vypadající kuřecí špízy. Výborný vzhled ale není jejich jedinou výhodou, mají i výbornou chuť.

Slunce zapadá za bar. Romantika. Bulharsko má moře směrem na východ, tudíž na romantické západy slunce nad mořem si tu počkají zřejmě několik milionů let, než se Země bude točit obráceně. K nám se postupně vkrádá stín, tak vše balíme a jdeme do hotelu.

K večeři si zkusíme tentokrát dát něco lehčího. Sice je příjemné mít každý den maso, ale nic se nemá přehánět. Kupujeme si tedy broskve a jogurty. Mezi jogurty je i ayran, který znám z Turecka a už jsem ho dlouho neměl. Přidávám ayran. Ayran je něco mezi mlékem a bílým jogurtem. Prodává se klasicky v kelímku s víčkem z alobalu, stejně jako jogurty. Je ale o mnoho tekutější. Cestou do hotelu se ještě snažíme do plných rukou přidat jeden ranní čokoládový pletenec. Ten není na ráno, to budeme mít čerstvý, ale tento sníme ještě večer. 

Dnes nemáme v plánu courat po městě. Ještě bychom zase kupovali maso a palačinky. Včera to úplně stačilo. Budeme takříkajíc odpočívat v pokoji. Hotelovém.